Všeobecná zemská jubilejní výstava a její velký úspěch je nepochybně spjatý s osobou Karla Maxe von Zedtwitz, který byl předsedou výkonného výboru. Uspořádání věnoval obrovské úsilí a přes množství nepříznivých okolností a i schválností dokázal v termínu výstavu uspořádat. Já jsem ho znal jen jako malé zvídavé dítě mých příbuzných z Krugsreuthu (Kopanin), byl to můj prasynovec. Dovolte mi tedy tuto větev Zedtwitzů představit trochu podrobněji.
Linie Podhradí (Neuberg), později i Krásná (Schönbach) a Kopaniny (Krugsreuth) se vytvořila v době 8. generace Zedwitzů v českém království. Rod je mnohem starší, ale na Ašsko přišel až vnuk Konráda von Zedtwitz (který měl přízvisko Bohatý) Petr Zedtwitz. Náš rod patřil k nejstarším v celém Vogtlandu a původní rodinné sídlo jsme měli severně od města Hofu. Dnes se víska jmenuje Zedtwitz. Při takzvaném prvním dělení majetku roku 1612 si dva bratři Hans Bertold von Zedtwitz (1582-1619) a Hans Adam von Zedtwitz (1576-1616) rozdělili majetek na polovinu. Mladší Bertold si začíná stavět velký zámek v Kopaninách se sedmi věžemi, ale o tři generace dále tato větev rodu vymírá a majetek se vrací do větve Podhradských Zedtwitzů. Starší Adam zůstává na zámku v Podhradí. S manželkou Sibylou von Schaurot mají syna Hans Heinricha II. (1605-1636) a ten se svojí manželkou Johannou Prüllenhofer von Burkersdorf má syna Johanna Hanse Georga (1628-1667).
Johann Hans Georg von Zedtwitz je pak zakladatelem všech následujících linií Ašského rodu Zedtwitzů. Umírá v poměrně mladém věku a své manželce Evě Marie von Streiberg (1629-1696) zanechává dceru a tři chlapce v útlém věku, kteří však po otci zdědili pracovitost, odpovědnost a zásluhou matky vytvořili soudržnou rodinu. Po dosažení dospělosti byli schopni všichni tři bratři si roku 1690 zděděnou část panství rozdělit a postavit, nebo obnovit své zámky k bydlení. Nejmladší Wolf Ernst (1665-1705) ale záhy umírá na infekční nemoc spolu se svojí dcerkou a dvěma syny. Karel Joseph (1663-1742) je pokračovatelem linie v Podhradí. Hans Christoph (1664 – 1746) se stává zakladatelem linie v Krásné (Schönbach) a později jeho potomci přejmou do správy i zámek v Kopaninách (Krugsreuth).
Hans Christoph von Zedtwitz byl můj pradědeček. Budiž mu věčná sláva. Narodil se v pondělí 14. dubna 1664 a na tuto událost se zachoval zápis v evangelické farní matrice. Pokud vím a má paměť a znalosti sahají, je to nejstarší matriční zachovaný záznam o narození předka našeho rodu. Za manželku si bere Katharinu Magdalenu von Zedtwitz svojí vzdálenou sestřenici narozenou 18. ledna 1671 v Krugsreuthu (Kopaninách, zemřela 13. března 1751 v Schönbachu (Krásná)). Měli společného pradědu Hanse Adama von Zedtwitz (26. června 1576 – 16. října 1616). Naše rodinné vztahy jsou trochu komplikované, uznávám. Mají spolu dva syny Georga Adama von Zedtwitz narozeného 24. listopadu 1692 v Schönbachu (Krásná) a je mým dědečkem a Josepha Adama von Zedtwitz narozeného 11. dubna 1705 také v Schönbachu (Krásná) a jeho rodovou linii budeme na dále sledovat.
Joseph Adam von Zedtwitz (11.4.1705 – 10.2.1747) si bere roku 1734 Annu Marii von Krafft (31.5.1710-24.4.1790) mají spolu jediného syna Christopha Carla Ludwiga Adama von Zedtwitz narozeného 17. září 1735 v Schönbachu (Krásná), narodí se jako evangelík, ale po smrti svého otce, pod vlivem své matky konvertuje z matčina donucení ke katolické víře. Toto je na dlouhé vyprávění a přineslo to našemu rodu velké utrpení, ale slibuji, jednou se k tomuto vrátím.
Christoph Carl Ludwig Adam von Zedtwitz (17. 9. 1735 – 22.4.1795) se ožení s Dorotheou Elisabeth Karoline von Trautenberg (20.5.1743 Ober-Wildstein (Skalná) – 27.2.1813) a manželství je to velmi plodné. Kromě dcer, měli spolu ještě deset synů, nebudu je zde jmenovat s výjimkou dvou, kteří jsou v našem příběhu důležití. Johann Anton Franz se narodí 12. února 1776 a je pokračovatelem rodové linie Schönbach (Krásná). Casimír Liebmann Georg Adam narozen 26. ledna 1770 na Nicklasbergu (Mikulášský vrch v Aši) a později bude pokračovatelem linie v Krugsreuth (Kopaniny).
Casimír Liebmann Georg Adam von Zedtwitz (26.1.1770- 11.6.1822) přebírá zámek v Kopaninách a ožení se s hraběnkou Ernestine Sophie Henriette Augusta von Zedtwitz narozenou v Nentschau (20.2.1784 – 24.12.1861). Mají spolu dceru Sophii narozenou 16. května 1816 a syna Franze Ferdinanda von Zedtwitz narozeného 10. března 1812 v Krugsreuth (Kopaniny) a to už je otec Karla Maximiliána von Zedtwitz. Nentshau je dnes malá kouzelná vesnička nedaleko Rossbachu, kde je na statku pekárna a prodej mléka přímo od krav. Řeknu vám, jsou to vymoženosti, mají tam kravku plechovou, která vám za euro nadojí litr mléka a ještě vám zabučí. Obrovské velmi voňavé, vláčné, slaďoučké koláče, koblížky. Kdo by odolal. Naše zdejší sídlo bývala jednoduchá tvrz na návrší, obehnaná zdí a vodním příkopem, ale nic se z toho nedochovalo.
Franz Ferdinand von Zedtwitz (10.3.1812 v Krugsreuth (Kopaniny) – 8.10.1844) si 25. listopadu 1839 bere Rossine Gottl narozenou 5. května1822-6.11.1892) v Ober-Wildstein (Skalná). Franc Ferdinand je státním úředníkem v Českých Budějovicích, kde se jim narodí jediný syn. Ze zápisu z římskokatolické farní matriky kostela svatého Mikuláše v Českých Budějovicích se můžeme dozvědět, že se 25. června 1844 narodil Carl Maximilián von Zedtwitz, pokřtěný následujícího dne, vyznání římskokatolického. V životě užívá jméno Karel Max. Jeho otec záhy umírá, malému Maximiliánovi je pouhých tři a půl měsíce. Maminka Rossine se s ním vrací do Kopanin, kde ho vychovává.
Uf, taky jste rádi, že to příbuzenské vyprávění máte za sebou??? Pokaždé, když mám rozplétat naše spletité příbuzenské vztahy, se moje kosti započnou převracet v hrobě. Hlavně to neříkejte těm v Novém Kostele, ať si věří na ty své zemětřesné roje… takové novoty, už za nás občas země hučela a občas se zhoupla, ale kdo by věřil na nějaké zemětřesné roje? Ale vždy jsme k víře našich poddaných byli velice tolerantní, tak ať si věří, čemu chtějí. Už mám unavené oči, tak budu pokračovat zase příště, ale nebojte se, zemská jubilejní výstava vám neuteče, vždyť to byla událost, na kterou se osobně přišel podívat sám císař pán František Josef I.
Dnes je naprosto neuvěřitelné, že Jubilejní výstava byla otevřena v původním termínu po velké jarní ničivé povodni. A to zásluhou především českých vlastenců – i když jejich jména znějí německy a šlechticky k tomu. Zedtwitz byl mezi nimi, pomohl i pan Geipel… Mnohokrát se v časech tehdejších a pozdějších ukazovalo, že místo národnosti v matrice nebo znení jména je nutné hledět na to, jaké srdce tito lidé meli.