sestoupiv z kruhů svého rodu Zedtwitzů, rád bych vyslovil přání neskromné. Svou měrou více jak nepatrnou přispět k rozkvětu městyse Rossbašského i Ašského jakožto i obcím a vískám okolním.
Mé jméno vám as neznámé jest, ale já soused váš. Až do té noci co jest plna hrůz, nadcházejícího svátku svaté Lucie léta páně tisícího osmistého čtrnáctého co oheň zničiv v Aši mnoho domů, včetně zámku mého na Nicklasbergu, pak do času v poplužním dvoře svém v ulici Kamenné 153. Ostatky mé spočinutí našli v rovu na hřbitově Rossbašském.
Tímto bych byl poctěn ctí vaší, pokud by oko vaše bohulibě zhlédlo blog starého pošetilého hraběte www.zedtwitz.cz Pokud by se povědomí, i příspěvkem účastnictví vašeho co nejvíce rozšířilo.
Budu pokládati za povinnost svou o vše pečovati. O zdařilý průběh, pokud to bude v moci mé, a podporovati ze všech sil zájmy městyse Rossbašského, Ašského i všecech vísek okolních tak aby správa blogu přinesla plnou měrou zisk po mravní i hmotné stránce, tak jest očekávat. K tomuto cíli nese se přítomný blog, jež má jednak navštěvovatelům dobrou býti rukovětí, ku seznání všeho kraje našeho, historií, kulturou a krásou přírod všech protkaného. Není tudíž průvodce tento, není podnikem spekulačním, ani pouhým podnikem reklamním, pročež odporučujeme jej i bedlivě jeho sledování obecenstvu českému co nejupřímněji.
Sigismund Erdmann Wilhelm Friedrich
graf von Zedtwitz, z Aše Nicklasbergu
Jsem velice ráda, že jste se rozhodl svěřit nám podrobněji historii a příběhy Vašeho rodu. Pověst o katolické Zedwitzovně, která na konci 17. století bojovala s evangelickými strýci o svého syna (a jeho víru), byla první, kterou jsem o tomto kraji slyšela po našem přistěhování. Doposud jsem ale mohla odhalit jen velice málo z dějin této oblasti a ráda se dozvím víc.
Dobrého dne,
Zrovna tato kapitola naší historie není zrovna to, na co by náš rod rád vzpomínal. Ale je to na velmi dlouhé vyprávění. Téměř všichni mí předci museli prchnout před zvůlí císařského dvora a naše statky a panství tím velice trpěla. Rekatolizace našeho rodu byla velmi násilná a mnoho z našeho rodu jí bohužel podlehlo, ale nemůžu jim to mít za zlé, mnohdy tím zajišťovali přežití své rodinné větve.
Vámi zmiňovaná Zedtwitzovna není z našeho rodu, ale byla to přivdaná Anna Maria von Krafft. Můj prastrýc Joseph Adam von Zedtwitz württenburský generální adjutant se nešťastně do mladinké Anny Marii zamiloval, ale ona byla katolička, což nebylo přijatelné. Náš rod se vždy vyznačoval velkou tolerancí. Došlo tedy k dohodě, dle které budou narozené dívky vychované jako katoličky a narození chlapci, jako budoucí lénní páni, budou zachovávati víru evangelickou. Ještě na smrtelné posteli (bohužel můj prastrýc zemřel velmi mlád ve věku pouhých 42 let) vyslovil přání, aby svého jediného syna Christopha Ludwiga Adama vychovávali v evangelické víře až do jeho dospělosti a on se pak sám svobodně rozhodl, jakého vyznání bude. Christophu Ludwigovi Adamovi, bylo v té době pouhých 12 let a měl být biřmován. Anna Maria však všechny tyto dohody a poslední přání svého muže pošlapala a jako bigotní katolička se jimi neřídila a obrátila se na císařský dvůr Marie Terezie. Toto bylo pak velkou záminkou pro rozsáhlou perzekuci celého našeho rodu na Ašsku.
Sigismund Erdmann Wilhelm Friedrich graf von Zedtwitz, z Aše Nicklasbergu