Nepřátelství města Chebu s Georg von Zedtwitz z Liebensteinu – díl první

Georg von Zedtwitz z Liebenstejnu je znám spíše jako Jorg Zedtwitz a je pověstný svým nepřátelstvím z městem Chebu. Podrobně celé nepřátelství zpracoval ve své knize dr. Karl Siegel, Die Fehde Egers mit Ritter Jorg von Zedtwitz auf Liebenstein, z které je možno čerpat mnohé podrobnosti. Ale zášť mezi okolní šlechtou a městem Cheb má mnohem hlubší kořeny a Georg von Zedtwitz zdaleka nebyl jediný kdo vedl nepřátelství proti Chebu, jak se dříve přepadávání, loupení, vymáhání dluhů, boji o moc, území, statky toho druhého a dalším půtkám říkalo.

Cheb byl natolik silný a samostatný, že tu vytvořil městský stát s vlastním vojskem. Město mělo v království řadu privilegií a výsadní postavení, správu vedli měšťané, a od roku 1235 si razili pro území vlastní mince. Již v průběhu 14. století skupovalo město Cheb a jeho měšťané sídla v okolí, aby omezilo moc místní ministeriální šlechty Voglandu a byli tím šlechtě trnem v oku. Nejen tím, šlechta všude ve světě těžce nesla, že měšťané se povyšují na jejich úroveň.

Konflikt s chebskými měli už Neubergové a to konkrétně Konrád Neuberga. O přesném důvodu a průběhu toho není moc známo. Příčinou snad mohlo být zabití chebského posla Neubergy, o němž se dozvíme až v závěru konfliktu z písemnosti, která konflikt ukončovala. Chebští patrně během bojů zaútočili na neuberkovský hrad Elster, který pravděpodobně dobili. Závěrem bojů bylo uzavření „Urfehde“ (reversu nemstvy ve významu příměrného listu), vydaného Konrádem a jeho syny Konrádem a Ebehardem, kteří touto písemností 3. října 1324 slíbili, že již nebudou Chebským nijak škodit.

(Heinrich GRADL, Materialianen zur Geschichte Ascher Gebiets 1881): Já Konrád z Neipergu a Konrád a Eberhard, jeho synové, vyznáváme tímto listem a na vědomost dáváme všem těm, kteří jej uvidí nebo uslyší čisti, že jsme se v dobrém dohodli s ctihodnými lidmi, měšťany a obyvateli města Chebu v záležitosti posla zemského soudu chebského, jehož jsme zabili a sprovodili ze života, a sice tak, že jsme jim u svatých přísahali, přísaháme a slibujeme tímto listem, že se vzdáme všech sporů a zachováme věrnost jim i soudci chebskému, budeme je ctít a podporovat a za všemi lidmi z města Chebu budeme všude stát svým tělem i statkem, a na svém dvorci v Elstru nebudeme hostit ani trpět nikoho, kdo škodí soudci a měšťanům a zemi chebské, nikomu nedovolíme takto škodit, zvláště ne z našeho dvorce, při slibu, jímž jsme přísahali. Stalo-li by se, že bychom jmenovaným a jejich lidem přece škodili nebo nechali škodit, budeme muset na vyzvání Chebských vjet do Chebu a po právu se nevrátit z jeho zdí dříve, dokud škodu nenahradíme a nesrovnáme. Výše uvedené věci slibujeme vždy dodržovat. Tuto listinu zpečeťujeme pečetí výše uvedeného Konráda z Neipergu, pod níž se spojují i jeho výše uvedení synové Konrád a Eberhard, kteří vlastní pečeť nemají.

Tento list je dán tisícího třístého čtyři a dvacátého léta od Narození Páně, ve středu po dni svatého Michala

            Za vlády krále Jana Lucemburského složil Albrecht z Neuberga do jeho rukou lení slib a stal se tak přímým poddaným českého krále:

My, Jan Z Boží Milosti, Král Český a Polský, Hrabě z Lucemburska, dáváme na vědomí všem, kteří tuto listinu prohlédnou: Maje na zřeteli trvalé a oddané smýšlení, které náš věrný Albert z Neydbergu vudči naší výsosti chová až do té míry, že svůj hrad nazývaný Neydberg, se všemi statky, příslušenstvím a všemi svými právy, ochotně a svobodně vložil do našich rukou a totéž přijal zpět od nás v léno, a my ho prohlašujeme za hodna, aby budoucně, jako jiní věrní a vasalové byl zahrnut přízní a žádoucími výhodami, a poroučíme, aby jmenovaný Albert, jeho dědicové a následníci, zmíněný hrad Neydberg, se všemi k němu příslušné statky, stejně tak práva a svobodami, pod kterými předkové téhož Alberta od římských císařů a králů, nebo nejjasnějších knížat obdrželi, a již sám Albert nyní má, od nás a našich dědiců a následníků, od králů českých dostane, s permanentní-mi právy a lenními tituly se zvláštní výhodou, že budou osvobozeni od všeobecných zemských daní, které jsou nazývány berněmi, stejně tak od kontribucí, tax a povinností, které uložíme Chebsku a budeme chtít vybírat, se všemi statky předem jmenovaného hradu jsou zcela osvobozeny a vyjmuty, a také nejsou povinni zaplatit uvedené berně, taxi, povinnosti a kontribuce, které někdo z moci majestátu uloží.

Zde potvrzení tohoto rescriptu, který opatřují naší pečetí.  Dáno v Parmě v roce narození Páně 1331 ve čtvrtek před svatodušními svátky.  (16. 5. 1331) 

Lení slib, osvobodil Neubergy od placení daní Chebu. Chebští však toto rozhodnutí nepřijali, v důsledku čehož považovali Neubergy za své dlužníky. Ti si ovšem nařčení Chebských z dlužnictví nenechali líbit, v důsledku čehož došlo k válce, která trvala v letech 1374-1384. Hlavním strůjcem bojů byl Fridrich z Neuberga, který se dopouštěl zajímání chebských měšťanů, krádeží koní a dalších akcí. Ještě v průběhu této války nechal Karel IV. hrad Neuberg rozbořit, jenže Neubergové jej obnovili a opět odsud podnikali své výpravy proti Chebským.

Roku 1355 se Chebským ve spolupráci se šlechtou z Loketstka a Vogtlandu podařilo zlikvidovat hrady západního Chebska, a to Posseck, Neumarkt a Gattendorf, jejichž šlechtičtí

držitelé měli Cheb ohrožovat. Zákaz obnovy uvedených hradů potvrdil svou listinou Karel IV. kterou podepsal ve středu před svátkem svatého Tomáše 16. prosince 1355. (Heinrich GRADL, Materialianen zur Geschichte Ascher Gebiets 1881) Jména tehdejších držitelů hradů ovšem neznáme. V souvislosti s tímto opatřením lze hovořit o vzniku chebského landfrýdu.

            Válka Neubergy s Chebskými a dalšími spory které vedli, přivedla do finančních nesnází, v jejichž důsledku začali odprodávat své majetky spřízněnému rodu Zedtwitzů.

Ke konfliktům Chebu s okolní šlechtou docházelo ve velké míře v 80. letech 14. století. Jednalo se především o lapkovské přepady chebských měšťanů, sedláků či obchodníků.  Ale nebyli to pouze Neubergové, ale mnozí další jak se například můžeme dočíst v K. SIEGL, Die Kataloge des Egerers Stadtarchivs, s. 33; H. GRADL, Geschichte des Egerlandes bis 1437, s. 265-267; – Letošní rok byl pro obyvatele i zemi opět náročný.  Na všech stranách se množili lupiči, kteří škodili cestujícím Chebčanům a sedlákům ze vzdálenějších obcí, ale i občanům cizích měst, kteří byli Chebem provázáni, škodili na jejich životech a majetku.  V Mistelgau a Wunsess se našeho spoluobčana Konrada Süssnera násilně zmocnili jeho koně; Chebský soudní písař Bartstein zapsal jména lapků, byl to Tripauch, Heinz Mecher zu Mistelgau, Nickel Töpfer, Bet Sparnberger…….ale lapků a lupičů bylo mnohem více….

Ke smíru dochází v letech 1387-1388, kdy bylo vydáno velké množství smírčích listin, jejichž prostřednictvím došlo k ukončení uvedených nepřátelství. Tomuto předcházel velký zátah Chebských na loupežnou šlechtu a uvěznění jejich členů. Ostatní příslušníci rodů byli pak nuceni přistoupit na smírčí podmínky, odškodnit postižené, aby zachránili své zajaté příbuzné.

            Neubergové, ale nebyli zdaleka jediní, kteří měli spory s Chebskými. Mohla za to velká ambice Chebu, který se rozhodl ovládnout celou oblast do té doby drženou ministeriály (původní říšskou šlechtou). Ale o tom až v dalším pokračování….

Doprovodná fota: hrad Neuberg, listina ze 3. října 1324 o smíru Konráda z Neypergu s Chebskými, náčrtek z výzkumu pana Petra Šebesty hradu Neubergu – víte že původní obraná věž hradu nebyla kulatá, ale hranatá???