Velmi rozporuplné pocity mám vždy, když vzpomínám na naše rodinné příslušníky, kteří k našemu rodovému majetku nepřistupovali s úctou a dopustili, že jsme o majetek přišli. Ještě smutnější je, když tyto události doprovázely ještě rodinné tragédie. Jedna taková vedla ke ztrátě části panství v Doubravě.
Panské sídlo (zámek) v Doubravě (Grün) si postavili kolem roku 1600 poměrně vysoko nad severovýchodní částí vsi Zedtwitzové, kteří Doubravu získali společně s nedalekým panstvím Neuberg (Podhradí) okolo roku 1400. Není úplně jasné, zda Doubravská část panství patřila Hedvice z Neuberku, jako dědičce panství Neuberg a Konrád Zedtwitz ho získal jako jitřní věno, nebo byla odkoupena až později, jak praví kupní listina podepsána na den svatého Víta, svatého mučedníka 15. června 1413 jeho synem Henrichem von Zedtwitz.
První písemná zmínka o objektu pochází z roku 1631, kdy je prameny uváděna na křtinách Adama Koppela „na zámku doubravském“. V té době však objekt fungoval především jako hospodářský dvůr obhospodařující jižní svahy v severní části obce. Objekt je dále uváděn v kupním listu Adama Ernsta von Zedtwitz z roku 1665 jako „zděděný zámeček a statek“. V roce 1780 byla dále stavba zmiňována jako panský statek pánů ze Zedtwitz spravovaný Johannem Eberlem. Katastrální mapa z roku 1841 zámek zachycuje jako obdélnou stavbu s bočním přístavkem ve východním průčelí, jihozápadně od ní pak stálo dvoukřídlé hospodářské stavení.
Přestavbu na zámek si vynutily potřeby Zedtwitzů z Neubergu – Oberteil (Podhradí – Horní zámek). Karl Joseph Erdmann Franz Herman von Zedtwitz (1792 – 1831) měl s manželkou Karoline Tereze von Ottilienfeld dva syny – Hugo Alexandera Hermanna Franze Wilhelma Friedricha von Zedtwitz (1820 – 1892) který zůstává na Horním zámku v Podhradí (k němu se vrátím v některém dalším vyprávění, osudy jednoho z jeho dětí nás zavedou do Studánky) a Erdmanna Heinricha Franze Karla von Zedtwitz (1829 – 1906) který si bere za ženu Karolinu Stücker (1829-1906). Pro jejich potřebu je v Doubravě hospodářský dvůr přestavěn na zámek. Přesídlení nové větve na doubravský zámek proběhlo nejspíše mezi lety 1856-1858, o čemž svědčí místa narození dětí nových obyvatel zámku. Zatímco jeho dcera Huberta von Zedtwitz (1851-?) a syn Johann Nepomuk von Zedtwitz (1856-?) se narodili ještě v Opavě, syn Maria Franz Klement von Zedtwitz(1858-1915) již přišel na svět v Doubravě stejně jako další syn, Hugo Karl von Zedtwitz (1863 – 1917).
Za Franze Karla, pravděpodobně někdy v závěru 19. století, prošel objekt výraznou přestavbou v neogotickém stylu, při které byla výrazně zvýšena obytná plocha zámku. Přistavěn byl rovněž portikus nad hlavním vchodem, čtyřhranná věž na východní straně a celý objekt byl opatřen atikou s cimbuřím. Franz Karl a jeho žena Karolina žili na zámku až do roku 1906, kdy oba v rozmezí pouhých pěti měsíců zemřeli. Střídavě zde poté pobýval jejich druhorozený syn Maria Franz Klement von Zedtwitz(1858-1915), který však většinu svého života strávil v nedalekém Bad Elsteru a to asi bylo důvodem, proč neměl k rodovému majetku patřičný vztah, ačkoliv se stal jeho majitelem. Ale to už nechám hovořit dobový tisk.
O této události psaly například německé „Liberecké noviny“ Reichenberger Zeitung. Musím uznat, že to nebyl jen bulvární plátek. První vydání těchto novin vyšlo v neděli 16. září roku 1860 a byl to první německy psaný deník vycházející pravidelně v Liberci. Vydavatelem deníku byl do roku 1867 Heinrich Tugendhold Stiepel, později až do roku 1938 byla vydavatelem firma Gebrüder Stiepel a to už v práci zakladatele pokračoval jeho syn Wilhelm Friedrich Johann von Stiepel. Po neuvěřitelných 52 let byl šéfredaktorem v letech 1886 až 1938 Dr. Wilhelm Feistner. Deník pravidelně informoval o dění ve vyšších kruzích a byl orientovaný na politický tábor okolo Německé lidové strany. Přestože hájil německé zájmy, ve třicátých letech nebyl psán v nacistickém duchu. O našem rodu psali poměrně často, někdy jen pár řádků, jako například jak se nám dařilo v tenisových utkáních, jindy více. Určitě toto není poslední článek, se kterým vás seznámím.
Ale to už jsem se zase zapovídal, vraťme se k rannímu vydání z 10. října 1915.
Drama na hraběcím zámku – Reichenberger Zeitung – 10. října 1915 – ranní vydání
V Aši 8. října 1915
Kromě politických a válečných událostí je obecné téma konverzací u nás i v okolí v současnosti “ Drama, jehož dějištěm byl hraběcí zámek rodu Zedtwitzů Grün (Doubrava u Aše)“.
6. října se měla slavit svatba v prostorách tohoto zámku. Padesáti osmiletý majitel panství Maria Franz Klement von Zedtwitz si měl vést k oltáři dceru obchodníka z Drážďan třicetiletou Olgu Hendrich, bývalou společnici zesnulé hraběnky. Ale místo svatby se tento den konal na zámku pohřeb. Hrabě 4. října nečekaně zemřel na plicního onemocnění. A dnes dopoledne, nejmladší hraběcí syn Hugo, si střelil kulku do hlavy a vážně se zranil. Bojuje se smrtí. Starý hrabě Zedtwitz byl syn hraběte Franze Karla von Zedtwitze, který zemřel v Langenlois (Dolní Rakousy), a jeho manželky, baronky rozené Stüder von Weiershofen, která zemřela před několika lety ve Vídni. Hrabě Zedtwitz byl již dvakrát ženatý a jeho nastávající byla Hermine Olga, dcera obchodníka Friedricha Augusta Hendricha z Drážďan, kterou přivedla na zámek druhá hraběcí manželka. Po smrti hraběnky přiznal hrabě vztah se společnicí Hermine Olgou a pár měl být nyní sezdán. Ale ke svatbě nedošlo, protože hrabě Zedtwitz, jak již bylo řečeno, náhle nečekaně zemřel dva dny před datem svatby. V den, kdy byly provedeny všechny přípravy na svatbu, byly ostatky hraběte uloženy do hrobu s velkou účastí truchlících obyvatel Doubravy. Dnes ráno se konala schůzka pozůstalých, ze které bylo jasné, že hrabě jmenoval univerzální dědičkou svou nevěstu Hermine Olgu Hendrich. Nejmladší syn zesnulého vlastníka panství, který byl přítomen v době čtení závěti, hrabě Hugo von Zedtwitz odešel z místnosti, šel do jiné místnosti a střelil si kulku do spánku. Po tomto incidentu slečna Hendrich okamžitě ve velkém zděšení odcestovala do Drážďan, zatímco hrabě s život ohrožujícím zraněním byl transportován do městské nemocnice v Aši. Zde dočasně nabyl vědomí, ale nebyl schopen mluvit. Jeho stav je velice nejistý.
Zesnulý hrabě Zedtwitz je majitelem zámku Grün (Doubrava u Aše), včetně všech pozemků a nemovitostí, které k němu patří, má panství poblíž bavorského Hofu a také majetek v Bad Elsteru, kde strávil největší část svého života.
Ani tenkrát neměli novináři úplně přesné informace a občas vypustili do světa zprávu, která nebyla úplně přesná. Bylo to i tentokrát a tak v dalším vydání novin přišel druhý článek, který upřesňoval zdravotní stav postřeleného Huga a vztahy v rodině.
O pokusu o sebevraždu hraběte Hugo von Zedtwitz
V Aši 10. října 1915
K objasnění okolností pokusu o sebevraždu hraběte Hugo von Zedtwitz, o kterém je známo, že byl střelou vážně zraněn, se jeho stav zlepšil a existuje naděje, že ho udrží naživu. Hrabě Hugo von Zedtwitz, jak bylo mimochodem nesprávně oznámeno, není synem zesnulého majitele panství Maria Franz Klement von Zedtwitz, ale jeho bratr. “ Mezi bratry i mezi nevěstou zesnulého majitele panství, vždy vládla úplná harmonie, jak je vysvětleno v prostředí hraběcí rodiny“. Hrabě Hugo von Zedtwitz, který je léčen v místním městské nemocnici, dnes znovu nabyl vědomí a začal komunikovat s okolím.
Je s podivem, ale Hugo von Zedtwitz své zranění přežil. Ale skutečnost, že byl celý majetek panství v Doubravě odkázán Olze Hendrich ho pronásledoval i nadále. Rod Zedwitzů přišel naprosto lehkomyslně o další část majetku. Olga Hendrich majetek prodala, pravděpodobně obci a nikdy už se do Doubravy nevrátila.
Sebevražda aristokrata – oběsil se v kanceláři.
Vídeň, 21. února 1917
Dnes ráno byl nalezen ve své kanceláři v centru města oběšen 54letý hrabě Hugo Karl Zedtwitz, kde byl hrabě zaměstnán jako státní úředník. Hrabě Hugo Karl Zedtwitz, narozený v roce 1863 Grün (Doubrava u Aše), pochází z vedlejší větve jednoho uznávaného šlechtického rodu v Německých Čechách. Má dva sourozence, kteří jsou ženatí s prostými občany. Sám zůstal svobodný. V mládí se věnoval zemědělským studiím, ale protože mu chyběly prostředky k získání zemědělské půdy a nenašel si místo, které by mu vyhovovalo, nemohl své vzdělání využít. V posledních letech si našel místo úředníka v obchodní společnosti v centru města a tato práce ho zcela naplňovala. Dnes ráno opustil svůj byt, který obýval se svou sestrou, dříve než obvykle. Vydal se rovnou do kanceláře, od které měl svůj klíč. Po té když v devět hodin dopoledne přišli do kanceláře ostatní úředníci, našly hraběte v jeho pracovně na klice oběšeného.
Příběh končí rodinnou tragédií, kdy si Karl Hugo von Zedtwitz vzal život. Ze současného pohledu si asi říkáte, že neunesl to, že se nedostal k rodinnému majetku, ale pravda není černobílá. Je potřeba se nad tím zamyslet. Evropu decimovala velká válka, a ač se nebojovalo na našem území, ani ve Vídni byla to doba velice krušná. Rakousko – Uherská monarchie byla již třetí rok ve válečném konfliktu a její hospodářství si to již dávno nemohlo dovolit. Nebyli ani základní prostředky denní potřeby, jídla velice poskrovnu a velká část lidí hladověla. Panství a především půda, znamenala alespoň základní jistotu, že lidé nehladověli a o tu rod v Doubravě přišel. Starý hrabě Maria Franz Klement von Zedtwitz byl asi zamilován a zahleděn do své nastávající, ale majetek měl zůstat rodu. Tak to bylo po stovky let a dávalo to možnost členům v tuto dobu již velmi rozvětveného rodu jistotu skromného, ale přeci jenom živobytí
