Historie hasičstva nejen v Rossbachu – díl první

Při procházení archivy jsem narazil na knihu Rukověť Hasičství obcím a sborům hasičským z roku 1887, která mimo jiné obsahuje i zemský zákon č. 45 z roku 1876  kterýmž se vydává řád policie v příčině ohně pro království České.  Jde o první zemský zákon, který kompletně řeší problematiku hasičů a to včetně prevence. Našim předkům stačil zákon jeden, dnes máme zákonů několik desítek, které řeší totéž. Kniha je kouzelná svým jazykem a moc nám prozrazuje o našich předcích, především o tom jak se poučili z toho, co zažívali jejich předci. Dovede nás i historií našeho sboru doprovodných hasičů v Rossbachu. Požáry trápily obyvatele Ašského výběžku i samotný rod Zedtwitzů, stejně jako ostatní města. Většina Zedtwitzovských sídel zanikla právě požáry a mnohé z nich po opakovaných požárech nebyla obnovena. Ale zdaleka to vše nezačínalo výše zmiňovaným zemským zákonem, který však shrnul vše důležité, a doufám, že vzdělávání ve věcech hasičských nebude úplně nudné.

Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán, to už věděli pradávno naši předci. V době kdy byla spousta staveb ze dřeva a otevřený oheň byl prakticky všude, nebylo k neštěstí daleko. Jeden z prvních písemných záznamů je už z dob knížete Spytihněva z roku 1056, kdy vyhořelo několik kostelů od světla kostelního, rozkázal, aby v božích stáncích byli určeni hlídači. V té době se používali hlavně louče, nebo smolnice, oheň ryze otevřený. Naši pra-pra-dědové se už poučili a rukověť hasičství na toto pamatuje zmíněním tehdy platného trestního zákoníku, který požadoval používání světla uzavřeného například lamp:   §. 449. Jak se to tresce, kdy se na místa pro oheň nebezpečná chodí s holým světlem.) Podomek, kočí, hlídač koní nebo dobytka, děvečka nebo kdokoli jiný se postihne s holým světlem ve stodole, v chlévě, v dřevníku, anebo kde se chová uhlí, sláma, seno nebo jiné věci snadno chytlavé, má se za tento přestupek potrestat! Vězením, od jednoho až do osmi dnů, a pakli by se to opakovalo, má se vězení zostřiti.

§. 450. (Jak.se tresčí pro ten přestupek učedníci, tovaryši nebo jiné osoby služebné.) Taktéž potrestat! se mají učedníci neb tovaryši obchodníků neb živnostníků, jakož vůbec všeliké osoby služebné, které jdou s holým světlem do skladu nějakého nebo do nějaké místnosti, kde jsou hořlavé věci.

Trest pro živnostníky a podnikatele je pak mnohem přísnější: §. 451. (Jak se tresčí dodavatelé služby nebo majitelé živnosti, kteří potřebných luceren nezjednají, nebo sami se některého z těchto přestupků dopustí.) Přijde-li při vyšetřování najevo, že ti, ježto dávají službu, nebo majitelé živností nezjednali potřebných luceren, dopustí se i oni přestupku, a potrestáni býti mají pěti až i padesáti zlatými ; pakli by se ale davatel služby, obchodník neb živnostník sám dopustil přestupku některého, v předešlých dvou paragrafech jmenovaného, odsouzen budiž к pokutě peněžité od dvaceti až do pěti set zlatých. Jak je vidět, tehdejší trestní zákoník si velice poradil z vymahatelností práva. Místo vymáhání pokut od nemajetných, které by nikdy nevymohl, používal institut vězení… Bohužel dnešní doba se z toho nepoučila.

Z našich končin je znám velký požár města Chebu, který na jaře roku 1270 zničil téměř celé staré město. Přemysl Otakar II. pak do města povolal rytířský řád Křížovníků s červenou hvězdou, který založila jeho teta Anežka Přemyslovna, a svěřil jim do péče nově postavený špitál i s kostelíkem svatého Ducha.

Zemský zákoník za Přemysla Otakara II. v roce 1278 ukládal přísné tresty těm, kteří vyvolávali rvačky a jiné nekalosti při požárech. Píše se v něm také, že kdo by v žhářství byl přistižen, ohněm aby zahynul.  Z předpisu zákona trestního číslo 117 z roku 1852 vyjímáme toto a je jasné, že i mnohem později bylo považováno žhářství za zločin velmi opovržehodný: §. 166. (Kdo se dopustí zločinu žhářství?) Zločinu žhářství dopustí se ten, kdož něco předse vezme, z čehož podlé úkladu jeho na cizí majetnosti požár vzejiti má, byť i oheň nebyl vyšel, nebo žádné škody nebyl spůsobil.

§. 167. (Trest toho zločinu.) Trest toho vyměřen buď podle následujícího rozdílu:

 a) když oheň vyšel a člověk nějaký, kdežto žhář to mohl předvídati, přišel tím o život ; anebo když oheň spůsobeu byl zvláštním srocením, ježto směřovalo ku plenění, tresce se to smrtí;

b) když pachatel vícekrát než jednou, buď na též věci, nebo na věcech rozličných, oheň založil, a oheň i jen jednou skutečně vyšel ; nebo

 c) když oheň vyšel, a pohořelému z toho pošla zna- menitá škoda ; též i

 d) když pachatel vícekrát než jednou, ale pokaždé bez účinku, oheň zakládal, potrestán budiž těžkým žalářem až do smrti ;

e) když oheň vyšel, při tom ale žádných potud jmenovaných okolností nebylo, nalezen budiž těžký žalář od desíti až do dvacíti let;

f) když oheň sice nevyšel, ale založen byl času nočního nebo na takovém místě, kdež by se byl, kdyby vyšel, lehce mohl rozšířiti, anebo v takových okolnostech, že zároveň život lidský vydán byl v patrné nebezpečenství, potrestán buď pachatel těžkým žalářem od pěti až do desíti let ;

g) když byl čin předsevzat ve dne a bez zvláštní nebezpečnosti, a když oheň založený, ani nevyšed, zhasnul, anebo vyšel-li, beze škody byl uhašen, upadne tím pachatel v trest těžkého žaláře mezi jedním a pěti lety.

Je znám také výrok Přemysla Otakara II. z téhož roku – Kdo hasí hořící sousedův dům, chrání tím sám sebe

Každý občan musel chránit svůj domácí nebo pracovní oheň. Každé řemeslo mělo mít k dispozici háky na boření hořících domů, což byla často jediná účinná taktika, jak zabránit v šíření ohně zástavbou, kdy až na výjimky nebylo možno dopravit dostatek vody k uhašení. Při zdolávání požárů museli pomáhat i kupci. K požáru se nesmělo se zbraní. Povozníci měli za úkol vozit k ohňům vodu, a kdo by se z nich tomu bránil, byl mu vůz i s koňmi zrekvírováni a sám byl vyhnán z místa. V nejstarším pražském statutu se také píše, že při vzniku požáru byli všichni občané povinni pomáhat při hašení, které řídili představení míst: Všichni šmejdíři mají k ohni přijíti a tam věrně pomáhti, kdyby některý z nich tak učiniti obmeškal, má se mu veškeré zboží vzíti a z města vypověděti a nikdy více nesmí se vrátiti.

I na toto pamatuje zemský zákon a v  částce první se píše: O p o v i n o s t i při ohni pomáhati.

§. 12. Každý obyvatel obce, ano i osoby cizí v obci se zdržující (§. 59. zř. ob), byvše к tomu od obecního starosty aneb od jeho zřízenců vybídnuty,  poviny jsou pod pokutami v §. 60. ustanovenými, v obvodu místní obce bezplatné a osobně k uhasení ohně služby konati, pokud k nim jsou spůsobilé a jich vlastní majetek nebezpečí vydán není, jakož i propujčiti nádobí к donášení vody a k hasení, jichž by z příčiny té sami nepotřebovaly.

§. 14. Každá obec jest povinna, sousedním obcím při požárech bezplatně všemožnou pomocí přispěti.

Dne 29. září 1356, po velkém požáru Veselé čtvrti v Brně, přijala městská rada svůj první požární řád. Cechy a městský pomocný personál měl při likvidaci požáru přesně určené úkoly, stejně jako potřebná vybavení. Zemský zákon z roku 1876 pak ve své částce čtvrté praví:   

O nářadí hasicím.

§. 27. V každé osadě uzavřené a aspoň 1OO domů čítající, musí pohotově býti řádná stříkačka, opatřená potřebnými šlouchy (trubicemi), koši a ostatním příslušenstvím. a mající válce, jichž průměr obnáší aspoň 7 centimetrů, pak normální závitky šroubové a pokud možná, saci stroj ; dale má tam býti pohotově stříkačka ruční. Čeho by nad to snad ještě více potřebí bylo, to ustanoviž obecm výbor, slyšev dříve tam, kde jest sbor hasičský, řiditelstvo jeho. Odchylky od nejmenši potřeby svrchu ustanovené může výjimkou toliko okresní výbor podle místních poměrů dovoliti, slyšev prvé řiditelstvo sboru hasičského, jehož se týče. Určiti, jaké mají býti normální závitky pro stříkačky a šlouchy. zůstaveno jest zemskému výboru.

§. 28. Veškeré osady v obci mají podle toho, jak jsou rozsáhlé a jaké jsou místní potřeby jejich, opatřeny býti přiměřeným počtem stříkaček přenosných a ručních, řebříku, háků a košů hasičských. §.

29. Majitelé rozsáhlých stavení, zejména takových, v nichž se dělá velký oheň, jako na př. továren, pivovarů a pod., přidržáni budtež к zakoupení vlastních stříkaček převozných neb přenosných.

§. 30. Obecní výbor, slyšev řiditelstvo sboru hasičského, ustanoví, jakým nářadím hasicím osady a domy opatřili se musejí a kolik toho nářadí býti má.

Mezi nejstarší známé protipožární instrukce pro Český Krumlov jsou z 26. dubna 1388 v řádu Jana z Rožmberka. Dne 24. července 1443 je potvrdil Oldřich z Rožmberka. Pamatovalo se zde i na prevenci. Velký význam mělo střežení proti požárům hlídkami z hlásných věží a ponocnými. Zemský zákon pak hovoří: O zřizování stráže proti ohni. §. 11. V každé uzavřené, aspoň padesát čísel do- movních čítající osadě budiž nákladem osady zřízen ponocný, jenž má konati službu stráže proti ohni. Za uzavřenou považuje se každá osada, skládající se z domů, které nejsou po různu vystaveny. V menších osadách uzavřených, jakož i v osadách s domy po různu stojícími, není-li v nich ustanoven zvláštní ponocný, musejí noční službu stráže proti ohni aspoň v měsících červenci, srpnu, září a říjnu vykonávat! majitele domů střídavé po sobě a bezplatně.

V nařízeních Jana Rožmberka se též udávala povinnost pro rychtáře a konšely kontrolovat komíny a topeniště, sušení sena a lnu a uskladnění hořlavin ve světnicích se zapovídalo. Za přestupky a vyhrožování ohněm byly stanoveny vysoké majetkové až hrdelní tresty.

 O prohlídce v příčině ohně. §. 8. Aby se vypátraly vady ohněm nebezpečné, a aby se dohlíželo к tomu, zda-li se komíny bedlivě čistí a přípravy hasicí v dobrém stavu se chovají, má obecní starosta aneb ti. kdož к tomu zřízeni jsou (§. 3.), podle potřeby, nejméně ale jednou za rok, vy- konávati prohlídku v příčině ohně ve všech budovách a má se к prohlídce té přivolali znalec a tam, kde jest zřízen sbor hasičský, též zástupce sboru toho. Výsledky prohlídky buďtež sepsány v protokole a budiž o nich, jakož o opatřeních učiněných к odstranění vad na jevo vyšlých, podána zpráva v nejblíže příští schůzi obecního výboru. Formulář protokolu a výkaz o policii požární nalézají se v dodatku. Komíny mají se čistiti.

§. 9. Komíny a roury buďtež čištěny od kominíků к tomu oprávněných. Jak často čistění se má vykonávali, ustanoví obecní starosta, přihlížeje к místním poměrům, zvláště к tomu, jakého způsobu jsou komíny a jak silný oheň se dělá. Čistění konati se má v zimě aspoň vždy za dva měsíce jednou; kde se ale dělá větší oheň, zejména v dílnách a továrnách, budiž čistění konáno častěji, ano, bylo-li by toho potřebí, vždy v osmi dnech. Ruské komíny mohou к návrhu kominíka a s náležitou opatrnosti vypáleny býti, ač udělí-li к tomu obecní starosta povolení. Ustanovení v příčině kominíků.

§. 10. Obecní starosta má se nejméně s jedním kominíkem smluviti o sazbu odměny za práci jeho. Majitelům domů nebrání se užívat kominíka jiného, jenž však obecnímu starostovi ihned ohlášen býti má.

Zpráv o požárech z doby před první polovinou patnáctého století z Ašského výběžku a okolí moc není. V roce 1610 postihlo velké neštěstí rod Zedtwitzů, kdy vyhořel hrad Neuberg, který byl jejím hlavním sídlem a z kterého spravovali celé Ašsko. Hrad už nikdy nebyl obnoven, zachovala se z něj pouze věž, jejíž zbytky se nám zachovali. Heinrich von Zedtwitz pak zahájil výstavbu renesančního zámku. Kdy byl použit stavební materiál z původního hradu. Zámek pak byl vypálen na konci třicetileté války Švédy, když se opakovaně přes panství Zedtwitzů prohnali vojska bojujících stran.  V roce 1415 rabovali a plenili v kraji Husitská vojska A to hlavně na Saské straně. Nejhůře bylo postiženo Plavno, které až na dva domy kompletně vyhořelo 6. dubna téhož roku. Rossbaští občané pak dle kroniky, viděli krvavé nebe od požárů okolních obcí na Saské straně v noci z 11. na 12. srpna 1631, které vyplenilo a vypálilo císařské vojsko generála Holkeho.