Nechtěl bych vyprávět jen o minulosti, ale jsem i zvědav jak si vedou naši potomci, nejen Zedtwitzové, ale i obyvatelé našeho krásného kraje. I když nové době moc nerozumím, je uspěchaná a všichni se za něčím ženou. Nevím, zda vůbec mají čas se rozhlédnout kolem sebe nebo se potkat se svými sousedy, nevidí krásy kol sebe.
Slyšel jsem, že v Rossbachu se chystá záchrana jedné ze starých budov na náměstí. Jsem tomu velice rád, starých domů na celém Ašsku bylo zbořeno už dost a stará krása zmizela. Zůstaly nemnohé. Rozumím, že každá nová doba nese své. Všichni chtějí bydlet lépe a v krásnějším, ale přiznejme si, v nedávné minulosti se to moc nedařilo, spíše vůbec.
Jde o dům na náměstí v Rossbachu číslo popisné 666. Dá-li pánbůh, bude z něj krásná knihovna a společenské centrum. Již podle návrhu nebude přestavba vůbec levnou záležitostí, ale to u krásných budov nikdy nebývá. Je dobře, že vznikne místo, kde se budeme potkávat, které bude mít své kouzlo a duši. Pokud se z náměstí podaří i vyhnat auta o to lépe. Je to móda všude i v císařské Vídni, královské Praze a mnohde jinde. Proč mají centrální náměstí okupovat plechové příšery? Pár kroků navíc každému jen prospěje. Pokud by vznikla pouze „stodola“ s regály na knihy, bude to dobré, ale všichni si jen přijdou půjčit nebo vrátit. Vzdělání, a četba knih patří ke vzdělání, si zaslouží svůj chrám, a pokud se zde lidé budou cítit dobře, budou více číst. Vzdělání je nejlepší investice a my Zedtwitzové jsme vždy podporovali vzdělání a na našich panství na školství nejen dohlíželi, ale i všemožně podporovali.
Sny budoucí je vždy opojné sdílet, ale zavzpomínejme i na minulost. Budovu v roce 1931 postavilo Západočeské dělnické konzumní družstvo a za svou historii sloužila mnoha účelům. Vzpomínku si zaslouží i ti co se o postavení tohoto domu zasloužili. Dochovaly se nám i tváře vážených občanů, kteří toto družstvo tvořili včetně jeho předsedy, kterým byl Karl Dölling. Jeho tvář najdete na fotografii členů družstva v prostřední řadě, pátý zleva.
Nová budova nahradila původní sídlo družstva, které stálo nedaleko náměstí v budově číslo popisné 228 postavené v roce 1897. Svým umístěním a velikostí dávno nevyhovovala potřebám. Po přestěhování, když se nenašlo jiné využití, byla stržena.
Nová budova dostala popisné číslo 666 a v přízemí byl koloniál, prodejna textilu a řeznický krámek. V prvním patře byl obchodní dům, kde se prodávalo i průmyslové zboží, včetně gramofonových desek. V nejvyšším patře pak kanceláře a potřebné zázemí.
Předválečná léta pak byla těžkou dobou pro všechny a Západočeskému dělnickému konzumnímu družstvu se pravděpodobně moc nedařilo a v roce 1938 dům kupuje Karl Ritter a nadále funguje hlavně jako obchod.
Po druhé světové válce je dům konfiskován a slouží jako česká četnická stanice, včetně ubytování četníků a později české policie. Po opuštění domu četnictvem a policií, opět slouží k obchodním účelům a vrchní patra jsou upravena na byty. Bohužel do domu nikdo nikdy už zásadním způsobem neinvestoval a v posledních letech vysloveně rychle chátral. Jako každý dům, který nemá využití a v kterém nikdo nebydlí. Je to jeden z posledních domů, který se zachoval na kdysi tak malebném Rossbašském náměstí, bohužel ostatní domy naši péči nepřežily.
Máme tak na náměstí paneláky, skvost výstavby socialistického realismu, bývalý obchodní dům s hospodou Hraničář (dnes U Koně) a budovu Jednoty. Jediná pohledná budova je budova lékárny a na kopci silueta evangelického kostela. Dost smutný pohled na kdysi tak hrdé náměstí, dejme tedy šanci, aby zde vzniklo ještě něco pohledného. Rozhodně hlas starého hraběte tato stavba má a doufejme, že se vše podaří dovést do zdárného konce.
