Malý Karel Max Zedtwitz, můj prasynovec, byl od malička velice zvídavé dítě a trochu tvrdohlavé. Tyto vlastnosti ho provázely celý jeho život a tvrdohlavost se změnila v cílevědomost a touhu vše dotáhnout do zdárného konce. To se nepochybně projevilo, když se stal předsedou výkonného výboru pro pořádání Všeobecné zemské jubilejní výstavy v Praze roku 1891.
Ale to předbíhám své vzpomínky. Na jeho dobré vzdělání dohlédla především jeho matka Rossine, která se po smrti Maxova otce už znovu neprovdala. Panství v Kopaninách je Maxovým domovem, ale táhne ho to do světa. V roce 1869 si v Praze bere mladičkou devatenáctiletou Bertu Marii Rieger z Riegeshofenu a ještě téhož roku se jim narodí první syn Karl Joseph. V roce 1871 další syn Alexander Maria Wencel a o dva roky později Francz Joseph. Roku 1887 se stává majitelem panství Krugsreuth (Kopaniny) i Wernersreuthu (Vernéřov). Jeho politická kariéra započala zvolením do první Okresní školní rady. Ta se starala o rozvoj škol nejen v Aši ale i okolních obcích, včetně Rossbachu. Stává se členem Zemského kulturního výboru a od roku 1875 do roku 1883 a pak v letech 1888 až do roku 1907 zasedá v Českém zemském sněmu. V říšské radě pak zasedá od roku 1893 až do roku 1907.
Já vím, že už čekáte jaká byla ta slavná výstava, ale já tak rád vzpomínám na krásné staré časy. Dovolte mi tedy, vzpomenout na časy Marie Terezie, a to i přes to, že to byla pro náš rod velmi těžká doba. Ale o tom někdy jindy, tedy pokud mě ještě budete chtít poslouchat.
Habsburská monarchie se v těch dobách těžko vzpamatovávala z četných válečných konfliktů, které vypukly po skonu císaře Karla VI. Státní pokladna byla prázdná a o průmyslu se v českých zemích stěží dalo mluvit. Ale byla zde spousta manufaktur a i čeští obchodníci byli velice zdatní. Už zesnulý císař Karel VI. Habsburský podporoval podnikání například výstavbou silnic.
Podpora obchodu a manufaktur a lepší obchodní spolupráce jednotlivých zemí říše měla pomoci ekonomickou situaci zlepšit. K lepší organizaci hospodářství měl také přispět nový správní orgán Dvorského komerčního direktoria, které mělo vykonávat dohled nad průmyslem v jednotlivých zemích monarchie. Tristní situaci v českých zemích si uvědomoval hrabě Jan Rudolf Chotek s Chotkova (s rodem Chotků se budeme střetávat i nadále, nikdo jiný neudělal pro rozvoj českého průmyslu v rámci monarchie tolik jako tento rod), který je jmenován do čela direktoria v roce 1749. Na jeho popud, na jeho vlastním zámku ve Veltrusích, který k této události propůjčuje, je v roce 1753 uspořádán první veletrh průmyslových vzorků. Výstava se zároveň pořádala na počet návštěvy Marie Terezie v Čechách. Výstava nebyla otevřena veřejnosti ani na ní nebyla udělována žádná ocenění, ale byla v té době jedinečnou prezentací průmyslového a obchodního bohatství českých zemí. Prezentovány byly výrobky sklářské, textilní, železářské, papírenské apod. Smyslem projektu bylo také umožnění obchodníkům porovnat se s konkurencí a navázat nové obchodní kontakty, tedy celkově podpořit aktivitu širokého spektra vznikajících továren a manufaktur. Odměnou bylo vystavujícím to, že u mnohých z nich samotná Marie Terezie s doprovodem a nabízené výrobky a suroviny zakoupila.
První opravdu průmyslovou výstavou lze pak označit tu v pražském Klementinu v roce 1791. Proto nesla výstava v roce 1891 přídomek jubilejní. Výstava byla výsledkem spolupráce nejvyššího purkrabí království Českého hraběte Jindřicha Františka Rottenhama a královského komerčního rady Josefa Antonína Schreyera. O skromném rozsahu výstavy vypovídá, že na prezentaci všech exponátů stačily prostory letního refektáře Klementina. Vystaveny byly předměty převážně textilní a sklářské výroby. Motivací k jejímu uspořádání byla korunovace císaře Leopolda II. českým králem. Výstava měla silný vlastenecký podtext a snažila se ukázat kvalitu a soběstačnost českého průmyslu. Pro český národ byla ale zásadní zejména korunovace Leopolda II. českým králem. Po vládě Josefa II., který se českým králem nikdy korunovat nenechal, byla Leopoldova korunovace v Praze velkou událostí. A také vhodnou příležitostí k tomu ukázat vyspělost a svébytnost českého průmyslu. Moc by mě samotného zajímalo, zda se někdo z našeho kraje této výstavy účastnil, ale já sám o nikom takovém nevím.
V následujícím roce propukly napoleonské války, které celou Evropu trápily až do roku 1814. Vůbec začátek 19 století byl pro náš kraj, ale i pro nás Zedtwitze velice krušný. Vojenské střety Ašsko přímo nepostihly, vojska nás vždy minula, například 10. října 1806, když přes Olešnici procházela francouzská Napoleonova armáda, později pak 15. května 1812 při cestě Napoleona do války z Ruskem a v červnu následujícího roku, kdy se zbytky zničené armády z Ruska vracely. To bylo asi nejhorší, rabovali, vraždili obyvatele a ještě roznášeli epidemie včetně moru. Monarchii navíc v roce 1811 potkal státní bankrot. Všude panovala bída a hlad a nepomohly ani neúrody v roce 1817 a v roce následujícím. Přesto, právě Ašsko zachránila rozmáhající se průmyslová výroba, bohužel my Zedtwitzové jsme trochu pyšně setrvávali na našich feudálním postavení a dobu rozvoje podnikání jsme zaspali. Naštěstí naše děti, jako můj prvorozený syn Curt Franz Wenzel Christoph Erdmann von Zedtwitz, narozený 3. října 1822 na Nicklasbergu (Mikulášský vrch v Aši) nebo Karl Max von Zedtwitz, pochopily, že pouze sedět na svém panství v nové době nestačí.
Další výstavu průmyslových výrobků bylo možno uspořádat až po stabilizaci ekonomické situace celé monarchie. Konala se během srpna roku 1828 v sálech Reduty ve Vusínovském domě na Starém Městě pražském. Iniciátorem byl hrabě Jan Karel Chotek. (Jan Karel byl osmým synem hraběte Jana Rudolfa Chotka a jeho manželky Marie Sidonie Clary Aldringen). Předsedou výstavní komise se stal hrabě Josef Dietrichstein (krásná rodová hrobka tohoto rodu se dochovala v Mikulově a jistě stojí za to jí navštívit a to včetně prohlídky vnitřních prostor). Ani v tomto případě, ještě nebyly vystavené výrobky hodnoceny a oceňovány porotou. Úspěch výstavy u veřejnosti byl veliký, a proto další výstava průmyslových výrobků následovala za necelý rok v paláci Augusta hraběte Ledeboura na Malé Straně. Na této výstavě byly předkládané výrobky poprvé posuzovány odbornou porotou a na její závěr byly udíleny slavnostní medaile. Také tato akce se stala velmi úspěšnou, proto hrabě Dietrichstein inicioval na rok 1831 další výstavu, pořádanou opět v Ledebourském paláci. Výrobky opět posuzovala porota a byly udíleny ceny v jednotlivých kategoriích.
Odpusťte, zase vyprávím a vyprávím a už vidím, že k samostatné výstavě se zase nedostanu. Ale příště to bude lepší, slibuji.
